Život je boj, který můžeme prohrát!

Říjen 2007

1. Spřátelený blogísek

26. října 2007 v 23:01 | Niky |  Spřátelené blogy
Je to super blog, tak určo lookněte na lukasblog.blog.cz
Tohle jsem dostala za spřátelení, takže ještě jednou děkuju ;)
Image hosted by ImageShack

Z pekla do ráje - 1.díl

26. října 2007 v 11:11 | Nikol |  Z pekla do ráje
-To si snad ze mě děláš srandu, ne?-, zařvu rozhořčeně do telefonu, -Co? Já tě vůbec neslyším, tady je hrozně moc lidí! A nemůžeš jet na to vyšetření jindy? Kruci! Už jsem s tím počítala. No, co se dá dělat…-
-Vážně ten doktor má jindy moc plno, ale půjdeme v úterý slibuju.- ujišťuje mě má nejlepší kamarádka Nina.
-Dobře, musím končit. Pá.-
-Zdar. A fakt promiň.-
No to je senzace. Tolik jsem se těšila, jak zítra půjdeme spolu sem, na pouť, a takhle budu muset počkat až do úterý. A navíc první den školy budu trčet ve třídě sama. Co se dá dělat.
"Co je? Co říkala Nina?" ptá se mě Andrea, moje kamarádka z tanečního klubu.
"Nemůže s námi zítra jít, jede k doktorovi, prý má jindy plno."
"To je škoda." Zalituje i Andrea a vydáme se společně domů. Je sice teprve sedm, ale zítra je první den školy a já si potřebuju umýt vlasy a udělat manikúru a …a …a… Chci toho stihnou ještě hodně. Musím totiž vypadat jako vždy nejlíp. A zvlášť po prázdninách. Když se lidé dlouho nevidí, snadněji si všimnou všech změn. A proč by neměly být všecky změny k lepšímu, že ano? Povídám si s Andreou, ale zanedlouho se naše cesty rozdělí. Rozloučíme se a dál pokračujeme každá sama. Navzdory tomu, že už je září, tak je zvyklé teplo. V krátké mini a tmavě červeném topu, který báječně kontrastuje s mými blond vlasy, je mi stejně vedro. Ohlédnu se. Zdá se mi to nebo ten brýlatej chlápek jde za mnou už od té doby, co jsem se rozloučila s Andreou? Všiml si mého pohledu a usmál se. Nevypadá jako uchyl… Usměju se tedy na něj taky, což mylně pochopí jako svolení ke konverzaci.
"To je dneska ale vedro, že?" optá se.
"Neskutečný." Prohodím a otočím se. Další pozornost mu nehodlám věnovat.
"Není ale takový vedro, aby nemohlo být ještě větší, že?" řekne a zazubí se.
Povytáhnu obočí. A dvojsmyslnou narážku ignoruju. Chlápek má ale výdrž a nevzdává se.
"A co byste řekla na to, kdybych vás někam pozval?"
"Řekla bych: Nemám čas. Mám už program."
"Víš co," zhrubne mu hlas a začne mi tykat, "já nejsem zvyklej na odmítání!" Skočí po mně a povalí mě do trávy vedle okrasného keříku. Leknu se. Panebože. Co budu dělat? To je vážně nějakej uchyl!!!
"Vodprejskni a nech mě bejt!" zaječím, když se po mně začne sápat.
"To víš že jo, kotě. Já vím, že mě chceš." Řekne uchylácky a prudkým pohybem mi chce strhnout tričko. Nepovedený pokus skončí 'pouhým' roztržením. V náhlém pudu sebeobrany začnu kopat nohama a částečně se mi uleví, když moje noha trefí přesně do černého. Zaúpí bolestí, ale nepustí mě. Můj přesný kop jej ale vyvedl lehce z rovnováhy, tudíž mi umožnil pohybovat hlavou. Využiji toho a kousnu ho vší silou do zápěstí. Ruka mu bolestí vystřelí. Uvolní tedy i moji ruku. Rozhodnu se nevzdát a právě uvolněnou rukou mu vrazím facku. Rozzuří se. Tohle už je na něj moc. Facku mi oplatí, ale pětkrát silnější. Zaúpím. Hlava mi nehorázně třeští, ale stále si nehodlám připustit, že by tomu odpornému hnusákovi měl vyjít jeho úmysl. Kroutím se. Částečně bolestí a částečně se tím snažím uvolnit jeho sevření. Ne že by mi to nějak extra pomáhalo, ale aspoň mu stěžuji situaci. Bojujeme spolu do té doby, než nás zpozoruje nějaký pejskař, který si vyšel se svým voříškem na procházku parkem.
"Pomoooooooooooooooooc!" zařvu.
"Drž hubu, ty krávo!" řekne mi výhružně a zacpe mi pusu kusem mého trička, které roztrhal na kousky. Jeho surovost s jakou mi nacpal tričko do pusy a s jakou na mě šahá, ve mně náhle vyvolají vlnu odporu. Nevydržím to a pozvracím se. Přes tričko v mé puse jde velice obtížně zvracet, a tak se začnu dusit vlastními zvratky. Uchylák si znechuceně odplivne a uvolní sevření. Zvedne se.
"Čubko." Uleví si a poklusem se ztratí v křoví.
Pejskař, který celou situaci sledoval, už přestane otálet a běží mi na pomoc.
"Slečno, co se stalo? Co je vám?"
Jeho slova vnímám už jen z velké dálky. Všechno se točí. Moje hlava. Bolí. Uchylák. Panebože, Nino, pomoz mi.
Bílá, bílá, bílá, bílá, bílá. Otevřu jedno oko, protože v tom druhém mě palčivě bodá.
"Díkybohu, Nelinko! Já jsem už myslela, že se neprobudíš!" vidím mamku, jak nad mojí postelí běduje.
"Mno tak špatně na tom slečna není. Má obrovské štěstí, že ke znásilnění vlastně vůbec nedošlo. Podlitiny se zahojí hnedle. A z hlediska psychického vám můžeme nabídnout odbornou pomoc doktorky Mašlíkové," promlouvá k našim seladonský panák v bílém plášti - doktor určitě, "Slečna Nela byla podrobena vyšetřením a všechny jsou z hlediska nálezu negativní. Jen si ji tu necháme přes noc na pozorování a hned ráno si pro ni můžete přijet. Řekněme okolo 8 hodiny."
"Ano, děkujeme vám." Odpoví otec neosobně.
"Návštěvy končí za půl hodiny. Nashledanou." Dodá doktor. A odporoučí se.
"Naschle."
"Jak kdybych ti to neříkal. Chodíš furt v topech pod prsa, břicho ti leze a o sukni ani nemluvím! Pak se divíš, co?" vyjede na mě otec, jenom co se za doktorem zaprásknou dveře. Chci něco namítnout, ale máma mě přeběhne,
"No tak, Karle, kroť se."
Unaveně se položím zpět na lůžko. Tohle je snad zlý sen. Prohodím k rodičům:
"Jsem hodně unavená. Přijeďte pro mě zítra, prosím, co nejdřív."
"Jistě. To je jen samé přivez a odvez a zařiď a zaplať, co?", pokračuje ve výčitkách otec, "Kdyby tě to náhodou zajímalo, tak zítra mám důležité jednání. Tam prostě být musím. Nejdřív pro tebe můžu přijet ve dvanáct."
"Víš, drahoušku, že já řídit neumím." Připomene mi mamka její abnormální zaostalost.
"Já si to zařídím sama. Teď už prosím jděte, chce se mi spát."
"To by mě zajímalo, jak!" řekne zlomyslně otec a bez pozdravu opustí můj dočasný pokoj.
"Zavolej mi Nelinko. Pá."
Jak nesnáším to tátovo věčné nadávání a matčinu rádoby přecitlivělost. Z posledních sil se natáhnu k nočnímu stolku. Mobil - má záchrana. Vytočím známé číslo a po jediném zazvonění se ozve nejmilejší hlas na světě.
"Ahoj, zlato, co tak pozdě? Stalo se něco?"
"Ninóóóóóóóóóóóóóó, pomoz."
BY NIKOL

Botky - nová kolekce OTTO

25. října 2007 v 22:03 | Nikule |  Móda
Baleríny MUSTANG. Určitě vzbudí pozornost! Trendové modely ze syntetiky s nápadně zpracovanými detaily, textilní podšívka příjemná na nošení, pohodlná kožená stélka, pružná syntetická podrážka.Kotníčková obuv zn. GIANNI GREGORI. Velurová kůže nebo velice módní lakovaná kůže. Zip na vnitřní straně. Vnitřek obuvi z kvalitní kůže. Pružná podešev. Výška podpatku 8 cm.Obuv 4WARDS. Z kůže, nový trendový styl. Kožená podšívka, vypodšívkovaná kožená stélka, gumová podešev. Kotníčková obuv se šněrováním. Vypodšívkovaný okraj svršku.BUFFALO. Kozačky z měkké kůže s velkou ozdobnou sponou mosazné barvy na vnější straně. Na vnitřní straně zapínání na zip. Textilní podšívka a stélka. Syntetická podešev. Výška podpatku 5,5 cm. Výška holínek cca 36 cm (u vel. 37).Šněrovací kozačky LAURA SCOTT. Z měkké imitace kůže nappa se šněrováním a nastavitelnými přezkami, kulatý tvar. Textilní podšívka, zip. Výška/šířka boty cca 38/34 cm. Podpatek 5,5 cm.Kozačky LAURA-SCOTT ze sexy imitace lakové kůže, trendový límec. Textilní výstelka, zip, podpatek 7 cm, podrážka 1 cm. Výška/šířka boty cca 38/35 cm.Obuv CITY-WALK. Svrchní materiál textil kombinovaný se syntetikou. Textilní podšívka, zip. Syntetická podrážka krepového vzhledu. Špalíkový podpatek 8 cm.Lodičky, které zaručeně upoutají pozornost. Zvláštní zpracování i střih, imitace velurové kůže. Výška podpatku cca 8 cm.Sandály ze saténového materiálu, s lesklými kamínky. Nastavitelný pásek, kožená podrážka, výška podpatku cca 8,5 cm.Lodičky Lodičky Overknee Kotníčkové boty Baleríny Saténové lodičkyKozačkyKozačky jako vždy chci znát váš názor...mě se líbí skoro všecky:D:D:D..pokud máte o některé vážný zájem podívejte se sem

Setkáme se v příštím životě

20. října 2007 v 20:24 | Niky |  Jednodílné
SETKÁME SE V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ
Seděla sem s očima vytřeštěnýma do prázdna… byla bych ráda, kdybych tu radši nebyla…v ruce jsem svírala zmuchlaný papírek s načmáraným vzkazem…celej Tom…přes všechnu bolest jsem se musela usmát aspoň v podvědomí…trochu flákač, ale když si něco zamanul tak si za tím šel…nechápu, co se mu najednou stalo? Byl z toho všeho už tak slabý?? Bylo toho na něj už moc?? Nedokázala jsem si vysvětlit těch 5 slov co stála na papírku: SETKÁME SE V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ! Od té doby,co mě včera naposled políbil o něm nikdo neslyšel…nikdo ho neviděl ani zmínka o jeho existenci…jenom tento papírek jsem našla přede dveřmi…nebyla jsem schopna se pohnout, tudíž sem se jej nemohla vydat hledat sama…Zavřela jsem oči. Hlavou mi probíhaly celé uplynulé 2 měsíce…Tenkrát v cukrárně jsme se náhodou seznámili a byli jsme si tak blízcí už od první chvíle, co jsme se navzájem spatřili…za celých svých 16 let jsem nepoznala takového člověka. Učil mě hrát na kytaru, společně jsme provokovali Billa a společně jsme byli opravdu silní…nejsem si ani jistá co mezi námi vlastně bylo přátelství? určitě…láska? taky …. asi se to míchalo dohromady, ale takové vztahy jsou nejkrásnější…proud mých myšlenek přerušila písnička, kterou vyhrával můj mobil…komm und rette mich…..
"Bille?"
"Ahoj." Řekl hlas na druhým konci…takovýho Billa já neznám…i když jsme ho provokovali a podobně nikdy se neurazil, ale začal se krásně smát…teď zněl jeho hlas prázdně, neskutečně smutně…věděla jsem co to znamená a okamžitě mi vhrkli do očí slzy…to nemůže být pravda…nemůžu Toma ztratit to bych nepřežila. Ne prosím NE……………
"Kde jsi?" tato otázka stačila…
"Jsem v nemocnici- přijeď prosím co nejrychleji…Tom ještě žije ale nedávají mu naději….myslel jsem že by si ho ještě chtěla vidět………….."
"Budu tam za vteřinu……..pá"
Vyhrkla jsem to strašně rychle…možná mi Bill ani nerozuměl, ale teď mi to bylo docela jedno… Z očí mi valily proudy slz a skoro jsem neviděla na cestu…bydleli jsme asi jen 200 metrů od nemocnice…měla jsem v tomto štěstí…delší dobu bych nevydržela………..i přesto že sem nic neviděla jsem se rozběhla…..narážela jsem do lidí na ulici….nechápavě se za mnou ohlíželi, ale mě to bylo jedno….záleželo mi na jediném…musí žít……prosila jsem o pomoc snad všechny svaté…sice nejsem věřící, ale jestli bůh opravdu existuje - musí vidět, jak trpím…..myslela jsem na Billa ….cítí se určitě stejně……..jen aby do té doby neudělal nějakou hloupost……….naštěstí už jsem byla u nemocnice….vběhla jsem dovnitř a zeptala se procházející ženy v lékařské uniformě…bylo mi fuk kdo je to ……potřebovala jsem se dostat co nejdřív za Billem a hlavně za Tomem…….měla jsem štěstí….popsala mi cestu a já jsem se dala znovu do běhu…….několikrát jsem si přišlápla tkaničky a málem jsem spadla…ve spěchu jsem si ani nestihla zavázat…vyběhla jsem zpoza rohu a uviděla Billa jak stojí u okna nepřítomně hledí do prázdna……….celá udýchaná jsem k němu přiběhla a začala se ho vyptávat, ale jakoby mě vůbec nevnímal……jemně jsem s ním zatřásla….konečně se vzpamatoval…
"Tom………….t..o..m…..je…mrt….." zlomil se mu hlas a z očí se mu začali valit vodopády slz……nevěřila jsem tomu……nebo jsem tomu spíš nechtěla věřit…doufala jsem že se stane zázrak a Tom bude jako dřív veselý a trochu přidrzlý…..ale hodný……to ne…… prosíííííííím …..začala jsem ztrácet rovnováhu ……..zatočila se mi hlava a skrz černo před očima jsem vůbec nic neviděla….zdálo se mi že padám do hluboké propasti…………….najednou jsem ucítila jakoby štiplavé dotyky na tvářích…..zamrkala jsem a spatřila nad sebou Billa
" jsi v pořádku???? Najednou jsi začala padat……….ještě že jsem tě chytil jinak by si spadla na hranu topení….." Byl tak hodný…..
"zamotala se mi hlava…..už je to v pořádku….díky.."
"promiň za ten průplesk…byla si úplně mimo…."
"to je dobrý……můžeme Toma ještě vidět…"
Přikývl a dodal:
"nevěděl jsem jestli bys chtěla…."
"jdeme…." Zavelela jsem…..z jakýchsi dveří před náma se vynořil doktor a mířil si to přímo k nám…….
" je nám to moc líto, ale pacient podlehl…měl roztříštěnou lebku…zřejmě nešlo o sebevraždu…..policie ihned zahájila vyšetřování…..a na jeho oblečení našli stopy krve která mu nepatřila…na případu se ještě pracuje…jestli chcete vidět zesnulého pojďte se mnou…"
Nečekal na odpověď, otočil se na podpatku a zamířil si to zpět do těch dveří….během jeho proslovu jsme se s Billem nezmohli ani na slovo…jenom jsem ucítila jak se mě Bill chytnul……vydali jsme se tedy za doktorem…….hlavou mi běhali myšlenky jako koně na závodní dráze….kdo?? a co ten lístek, někdo ho donutil aby to napsal??? A hlavně PROČ??? Nevěděla jsem, kde jsem ještě vzala slzy, ale opět se mi začali kutálet po tvářích………..Co mám dělat????
By NIKOL

RobertoCavalli - poslední módní kolekce

20. října 2007 v 20:12 | Nikol |  Móda

Roberto Cavalli...

Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
není moc hubená?:O
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli... opravdu zajímavý model :D takový praktický;)
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Roberto Cavalli...
Modely jsou mnohem svádivější, což už skeptické publikum velmi mile překvapilo a jeho kolekci na jaro 2008 označilo jako jednu z nejpěknějších.

Přehlídku zahájilo trio šatů z bílého batistu zdobeného krajkou, první dvoje dlouhé až na zem a třetí krátké byly doplněny roztřepenými koženými kalhotami. Třásně představovaly jistý návrat, v Miláně už třepení frčelo, ale to od Cavalliho je z mnohem širších třásní, skoro jako okvětní lístky a v tmavě karamelových a světle fialovošedých odstínech to vypadá jako kdyby to bylo peří.

Následovaly, naprosto různě potištěné šaty s volnými opasky a lehkými šálami, které lze nosit i ke kalhotám. Co bylo nejlepší z celé Cavalliho kolekce? Malý, poupátky potištěný kabátek na propínací blůzce a rozšířené džíny.

Ovšem, k vidění byly i modely s odhalujícím pupíkem, ale ty nejzajímavější modely byly večerní, kdy se šaty rozzářily leskem a třpytem.

K vidění byly i hedvábné oděvy s lemováním, které tvořily natištěné nápadné květy.
Krátké šifonové šaty s nahými rameny, které se přímo vlnily barvami jako rozkvetlá zahrada, to bylo další, co vzbudilo u obecenstva velkou pozornost.

Touto vydařenou přehlídkou si návrhář získal nejen nové zákazníky, ale i uznání od těch skalních.

Modely jsou mnohem svádivější, což už skeptické publikum velmi mile překvapilo a jeho kolekci na jaro 2008 označilo jako jednu z nejpěknějších.

Přehlídku zahájilo trio šatů z bílého batistu zdobeného krajkou, první dvoje dlouhé až na zem a třetí krátké byly doplněny roztřepenými koženými kalhotami. Třásně představovaly jistý návrat, v Miláně už třepení frčelo, ale to od Cavalliho je z mnohem širších třásní, skoro jako okvětní lístky a v tmavě karamelových a světle fialovošedých odstínech to vypadá jako kdyby to bylo peří.

Následovaly, naprosto různě potištěné šaty s volnými opasky a lehkými šálami, které lze nosit i ke kalhotám. Co bylo nejlepší z celé Cavalliho kolekce? Malý, poupátky potištěný kabátek na propínací blůzce a rozšířené džíny.

Ovšem, k vidění byly i modely s odhalujícím pupíkem, ale ty nejzajímavější modely byly večerní, kdy se šaty rozzářily leskem a třpytem.

K vidění byly i hedvábné oděvy s lemováním, které tvořily natištěné nápadné květy.
Krátké šifonové šaty s nahými rameny, které se přímo vlnily barvami jako rozkvetlá zahrada, to bylo další, co vzbudilo u obecenstva velkou pozornost.

Touto vydařenou přehlídkou si návrhář získal nejen nové zákazníky, ale i uznání od těch skalních.


Donna Karan – kolekce na jaro 2008

18. října 2007 v 21:54 | Nikol |  Móda

Donna Karan - kolekce na jaro 2008

Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
tyto botky jsou absolutně cool podle mě... fakt se mi líbí...
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Donna Karan – kolekce na jaro 2008
Opravdu se mi to líbí všecko ;)
Každá žena si přeje najít ve svém šatníku takové modely, které zakryjí nedostatky a současně pozvednou přednosti její postavy. Tak přesně takové jsou modely z jarní kolekce pro rok 2008 od všestranné módní návrhářky Donny Karan, která má své hlavní sídlo v New Yorku.

Jarní kolekce Donny Karan přináší opětně spoustu velmi atraktivních modelů, které lahodí i méně dokonalé postavě. Všechny modely působí velmi vzdušně a zároveň i sexy.

Donna Karan zpracovala v jedné kolekci dva různé styly odívání. První část oděvů je určena pro trávení volného času a tvoří ji modely vhodné pro každodenní užívání. Druhá část slouží ke společenským událostem a zřejmě nejzajímavějším kouskem jsou červené šaty s horním korzetovým dílem.

V této jarní kolekci pro rok 2008 převládají samé velmi příjemné barvy, ať již se jedná o béžovou, krémovou, bílou a nebo šedou, tak pokaždé navenek působí velmi uvolněným dojmem. Žádnou výjimkou nejsou ovšem ani modely v červené barvě zvláště u společenských šatů.

Součástí kolekce jsou i boty, široké pásky a velmi atraktivní kabelky, které dotváří celkovou image předváděných modelů.
*** Co si myslíte?

Jaký jsi barevný typ?

18. října 2007 v 21:47 | Niky |  Testy
JARO, LÉTO, PODZIM nebo ZIMA?
To zjistíš z následujícího testu.A pak už budeš mít jasno v tom, jakými barvami by ses měla líčit a do jakých se oblékat, aby ti to co nejvíc seklo!
POSTUP:
Piš si na papír barevné symboly u jednotlivých odpovědí.Někdy můžeš váhat mezi dvěma odpověďmi, pak si napiš obě.Všechny napsané symboly se počítají!
1.Tvé vlasy jsou od přírody (nebarvené a bez pramínků)...
A.....blonďaté se zlatými odlesky
B.....něco mezi blonďatými a směsicí hnědých
C.....měděné, zrzavé nebo kaštanově hnědočervené
D.....hnědé až černé
2.Jakou barvu mají tvé oči?Pořádně si je prohlídni!
A Mají žlutohnědou barvu.
B Základ je modrá, smíchaná se zelenou a šedou.
C Jsou jednoznačně oříškově hnědé.
D To záleží na světle, ale většinou jsou šedozelené.
E Mají teplou zlatohnědou, světle zelenou nebo intenzivně tmavě hnědou barvu.
F Moje oči jsou jednobarevné-modré, šedé nebo zelené.
G Mám hnědé oči s trochou zelené.
3.Mrkni se na své fotky z dětství: jakou barvu vlasů jsi tehdy měla?
A Skoro žádný rozdíl s dneškem: zlatá blond.
B Měla jsem světle blonďaté nebo dokonce platinově blond vlasy.
C V dětství měly moje vlasy stejný červený odstín jako dnes.
D Moje vlasy byly sice blond, ale velmi brzy ztmavly.
E Od malička jsem tmavovláska nebo dokonce černovláska.
4.V létě? zhnědneš rychle při opalování?
A Nejdřív zčervenám, ale pak hezky zhnědnu.
B Moje kůže se rychle opaluje do bronzova.
C Většinou dostanu dřív úpal, než stihnu zrudnout.
D Opaluji se, ale špatně a zůstávám spíš bledá.
5. Pihy: máš nějaké?Jak vypadají?
A Moje pihy jsou spíš šedohnědé než zlatobéžové.
B Udělají se mi jen po opalování.
C Mám celý rok načervenalé pihy.
D Nemám vlastně žádné pihy.
6. Teď k odstínu tvé kůže.Abys věděla, jak vypadá, měla by ses před zrcadlem srovnat nejlépe s několika kámoškami.Jak vypadá tvá pleť bez make-upu?
A Mám nažloutlou nebo lehce oranžovou kůži.
B Mám růžovou, spíš bledou než nažloutlou kůži.
C Mám olivovou nebo snědou pleť.
D Jsem spíš bledá.
E Mám porcelánově světlou kůži.
7.Které věta se na tebe hodí? V klidu si všechny pročti a zaškrtni alespoň jednu, maximálně dvě z nich.
A Když se rozčílím, mám často na kůži červené fleky.
B Bohužel superrychle zčervenám.
C Ráda bych si odbarvila vlasy, protože mají nedefinovatelnou, žádnou barvu.
D Když si nenalíčím řasy a obočí, mám je skoro neviditelné.
E Moje barvy vlasů extrémně kontrastuje s barvou mých očí.Úplně to tluče do očí.
F Mám často namodralé kruhy pod očima a prosvítají mi žilky.
VÝSLEDKY:
Zaznamej si počet všech symbolů.Kytička je pro jaro, sluníčko pro léto, lístek pro podzim a sněhulák pro zimu.Nakonec symboly sečti........a máš výsledek!!!

Test lásky

18. října 2007 v 21:45 | Niky |  Testy
Když tě pozdraví tvůj idol jak zareaguješ?
a)Skáčíš se a musí ti dát umělý dýchání
b)Pozdravíš ho a se samou stydlivostí poběžíš na záchod(ve škole)
c)Pozdravíš ho a hnedka půjdeš za svojí kamarádkou a budu na něj koukat
Když ho potkáš na koupálku.
a)Bude mě schválně schazovat do vody
b)Budem se navzájem potápět
c)Půjdeš za ním a zeptáš se ho jestli s tebou půjde do vody
Než půjdeš ven co uděláš?
a)Namaluju se
b)Půjdu na záchod a budu přemýšlet jestli půjdu ven
c)Nic.Ale vemu si peníze a pozvu idola na limču
Když se doma nudíš co podnikneš?
a)Půjdu na PC a budu dělat testy
b)Půjdu za kamarádkou a tam budem kecat co bylo ve škole
c)Půjdu koukat na telku
Co by sis vzala na pustej ostrov?
a)Svýho miláčka
b)Mobil s internetem
c)Telku na baterky
Co by sis vzala na sebe,kdybys jela se svým idolem nakupovat?
a)Tílko s výstřihem,ryfle,boty s podpadkama
b)Nějak.V podprsence a v tangách a přes to tílko
c)Sexy tričko,svetr na zip,sukni
Tvůj idol zazvoní u tvých dveří.Jak zareaguješ?
a)Vykouknu z okna
b)Půjdu hnedka otevřít
c)Půjdu otevřít a před ním omdlím
Ve škole se fotíte kam koukáš?
a)Na blba
b)Do blba
c)Na mýho ctitele
Zazvoní ti telefon a ukáže se na displeji neznámé číslo.Co uděláš?
a)Zvednu to
b)Zvednu to a jsem potichu
c)Nejsem blbá abych to zvedala když to číslo neznám
Tvůj kluk se líbá s jinou holkou.Jak zareaguješ?
a)Půjdu k němu a zfackuju ho
b)Nic nějak mu to oplatím
c)V duchu si říkám(Hošánku tak to ti nedaruju)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Výsledek??? Lásku přece nemůžeš měřit podle nějakých testů! Lásku musíš cítit!!!