Život je boj, který můžeme prohrát!

Z pekla do ráje - 5.díl

26. května 2008 v 19:49 | Nikitka |  Z pekla do ráje
Z pekla do ráje 5.
"Nelo!" popleskává mě kdosi po tvářích, "Nelo, tak probuď se!"
Pomalu otvírám oči a okamžitě mi dojde, proč jsem upadla. Nade mnou se sklání desítka obličejů a z kouta se ozývá Andrein usedavý pláč. I na tvářích ostatních se objevily slzy. Nina byla kamarádská a každý ji měl rád. Rozpláču se nanovo. Kdosi mě zezadu obejme. Je to Gugi. Potřebuju být sama, dojde mi okamžitě.
"Promiňte já dneska ... dneska nebudu trénovat,nezlobte se, ale já to dohoním...až přijdu..příště.." blekotám nesmysly během převlékání.
Každý na mě nechápavě zírá. Jako by trénink byl teď to nejdůležitější...Seberu batoh a prosmýknu se okolo ostatních. Soucitně se na mě dívají. Někteří také pláčou.
Nešla jsem na autobus,ale zamířila jsem ven z města. S Ninou jsme chodívaly na jedno místo kousek za městem u řeky. Hlava mi přímo přetékala vzpomínkami. Konečně jsem pochopila. A okamžitě jsem ucítila tak strašnou bolest, že se to nedalo vydržet. Sesunula jsem se do trávy vedle bublající vody. Třásla jsem se a plakala. Klepalo se mi všechno,i vlasy; kůže mě pálila a pod náporem vzlyků jsem se nemohla skoro nadechnout. Vydržela jsem plakat velmi dlouho. Na okolní krajinu začalo padat šero a stíny stromů potemněly. Už jsem neplakala jen jsem ležela a apaticky hleděla na vodu. Připadala jsem si jako by mi někdo z těla vyrval část mého já. V batohu se mi rozezpíval mobil. Nevěnovala jsem mu pozornost. Přemýšlela jsem jestli je možné,aby se tolik tragedií stalo právě mě. Proč já? Co mě ještě čeká? Kolik bolesti budu muset ještě snést? Nebylo by lepší kdybych se rozběhla a skočila do té studené vířící vody plné velkých a ostrých kamenů? Bylo mi chladno.A smutno. Pomaloučku jsem se snažila postavit,ale byla jsem příliš zesláblá. Zase jsem spadla zpátky na lokty.Zkusila jsem to ještě několikrát-neúspěšně. Položila jsem tedy hlavu zpátky do trávy a schoulila se do klubíčka. Batůžek jsem přitáhla k sobě,aby mě hřálo alespoň něco.....
Trrrrrt,trrrrrt,trrrrrt. Otevřela jsem oči. Klepala jsem se zimou navzdory tomu,že byl stále konec srpna a bylo velmi teplo. Trrrrrt,trrrrrt,trrrrrt. Vylovila jsem mobil z tašky.Budík.Vypnula jsem protivný zvuk a objevila jsem několik nepřijatých hovorů a zpráv. Zpráva od mámy: Kde vězíš? Táta: ty zatracenej sobeckej fakane,máma tu umírá strachy,ale tobě je to asi jedno.Aspoň zavolej,když se hodláš flákat.A počítej s tím,že si ty tvoje puberťácký výlevy vyřídíme. Gugi: Je mi to moc líto,že je toho na tebe tolik.Až budu odjíždět přijedu se rozloučit,budeš doma zítra v 5 nebo jdeš na ten večírek? Nepřijatá volání: Nina-máma 2x, Máma 5x, Táta 1x, Andrea 1x.
Klasicky máma se stará až jde do tohýho, táta je "milej" jako obvykle a Gugi zas myslí na sebe.
Zvednu se z trávy a pomalu se vydám domů.....
BY NIKOL
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama