Život je boj, který můžeme prohrát!

Z pekla do ráje - 7.díl

2. října 2008 v 17:54 | Nikol |  Z pekla do ráje
Z pekla do ráje 7.
V šatně je nezvyklý ticho. Všichni TO asi ví. Vstoupím a všechny pohledy se nasměrují na mě. Oh jak příjemné. Nikdo nic neřekne. Všichni jen zírají, co udělám. Nebo spíš zírají, že mě vůbec vidí. Asi by nikdo nečekal, že po takovým šoku vůbec do školy přijdu. A taky na mě musí být báječnej pohled. Vypadám jak bezdomovec. Co jako kurva čekají? Že přednesu smuteční proslov? Vytočeně kecnu do lavice. Andrea tu není - jaké překvapení! Lenka přistoupí až k mojí lavici, kde sedím s hlavou zabodnutou do země, v očích se jí zračí nemilá povinnost. Pohlédnu na ni a znechuceně mávnu rukou. Ať se neobtěžuje.
Crrrrrrrr. Nepohnu se a stále čučím do země.
"Dobrý den. Zůstaňte sedět." (někdo tady snad vstává?)
"Zdrcující skutečnost o smrti Niny jistě všichni víte. Dovolte uctít její památku minutou ticha." Pokračuje dál jako by mluvila o rozvrhu na tento rok.
"Děkuji. A teď bych vám ráda představila vašeho nového spolužáka. Berte to jako vůli osudu. Pokud to řeknu škaredě jako náhradu za ztrátu Niny -"
"COŽE?," vyletím, "jako náhradu? Děláte si legraci,že? Ale není to moc vtipný. Niny byla osobnost, kterou nikdo nenahradí a vy tu o ní mluvíte jako o nějaké věci!" Vytrysknou mi slzy,ale dál probodávám profesorku nenávistným pohledem. KRÁVA!
"Možná bys mohla zůstat pár dní doma, Nelo, a vyrovnat se s touto nemilou skutečností. MY samozřejmě víme i o tom, co se stalo tobě. Možná bys opravdu MĚLA zůstat doma."
Nevěřícně vydechnu, zakroutím hlavou a znovu zajedu do lavice. Všimnu si ještě zamračeného pohledu kluka, co stojí vedle třídní. Pak opět zabodnu pohled zpátky do země. Nechápu jak někdo může být takový odporný stvoření. ,My samozřejmě všichni víme i o tom, co se stalo tobě.' No to je fakt uklidňující. Každej ví, že měl chtěl opíchat v parčíku nějakej odpornej nadrženej úchylák.
"Promiň, tak můžu?"
"Co?" trhnu sebou.
"Můžu si sem sednout? Máš tu volno?" Upírá na mě hnědé oči - jak se vůbec jmenuje? Vůbec jsem neposlouchala...
"Už jo, dokonce pak budeš působit jako náhrada věrohodněji!" Sjedu ho, i když ho vůbec neznám a ani si to nezaslouží. Kupodivu se usměje. A sedne si vedle mě. Jeho optimismus bych fakt chtěla mít.
Třídní blábolící snůšku nesmyslů vůbec neposlouchám a vzpomínám, jak jsem minulej rok tady seděla vedle Ninušky jako prvanda a škola mi připadala ve srovnání se základkou obrovská. Všechno bylo tak nové... Dnes tu sedím bez Niny a škola mi připadá jako noční můra. Každej se na mě dívá jak na exota. Možná vypadám tak hrozně jako bych sama umřela...
"Takže dnes vás už propouštím, děťátka. Pěkný den a nashledanou zítra." ševelí ta trubka jako by se nechumelilo.
Vystřelím ze třídy jako namydlenej blesk. Hlavně už být doma. Pryč. Pryč. Pryč...
Zatímco se zbytek třídy trousí do šatny, já si rychle nazouvám botky a přezůvky zakopávám pod lavičku. Spěchám tak, že se snažím všechny činnosti skloubit dohromady. Výsledný efekt je ten, že zakopnu o jednu ze svých bot a rozmáznu se jak dlouhá tak široká. Pár škodolibých jedinců pobaveně vyprskne. Hodím po nich vražednej pohled a vztekle si nazuju tu zatracenou škrpálu.
"Všechno v pohodě?" zeptá se Lenka. Zřejmě si chce letos hrát na samaritánku. Slyšela jsem, že o prázdninách to pěkně rozjížděla hned s několika klukama. Asi to chce kompenzovat nebo co.
"No ne, tomu nemůžu uvěřit. Ty vážně bydlíš hned vedle mě. To je báječné."
Ou bože, jak já tu barbínku nesnáším. Eliška spolu s kupou svých obdivovatelek se rozhodli novýho kluka pěkně přivítat. A určitě nebudu daleko od pravdy, že se vsadily, která ho dřív klofne. Dělají to vždycky, když se na obzoru objeví novej kluk.
Zvednu se ze země a projevím aspoň lehkou snahu se oprášit od prachu, kterýho je už první den školy v šatně požehnaně.
"Zdá se, že sis prázdniny vážně užila, Nelo. Dokonce vypadáš milionkrát líp než na konci roku. A na tvých vlasech jsem dnes mohla oči nechat. A to nemluvím o make-upu - opravdu okouzlující, nemám pravdu holky?" Eliška na mě zamrká a svýma ultra dlouhýma řasama málem způsobí vichřici. Ironický kecy na to jak vypadám si nemohla nechat ujít. A holky se tomu všechny hihňají jenom, aby jí dokázaly jak je ,ohromně' vtipná.
"Nechci ti rozmazat dokonalý stíny, ale jinak bych ti do toho tvýho zmalovanýho ksichtu plivla."
Kráva.
Otočím se na podpatku a vypochoduji z šatny stylem ,mám na sobě outfit od Roberta Cavalliho' s nosánkem pěkně navrch.
BY NIKOL
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám příběh Z pekla do ráje?

Ano 75% (15)
Ne 25% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama